Čínština | Výslovnost | Písmo | Gramatika | V praxi | Sinologie | Odkazy | Vzkazy |
Čínština - výslovnost
Tóny Pouhý záznam hlásek nezachytí, jak čínskou slabiku správně vyslovovat. Ve standardní čínštině jsou čtyři melodie, jimiž se slabika intonuje, kterým se říká tóny . Naznačují se znaménkem (popřípadě číslem), jak vidíte na příkladu se slabikou ma.  1. tón (mā, ma1) leží ve vyšším rejstříku přirozené polohy vašeho hlasu a je rovný. 2. tón (má, ma2) začíná na základní poloze a stoupá do výšky. 3. tón (mă, ma3) je posazen hluboko a při důsledné výslovnosti ke konci stoupne. (V plynulé řeči se často vyslovuje jen první polovina, takzvaný poloviční třetí tón). 4. tón (mà, ma4) začne vysoko a prudce klesne do hloubky. Existuje také neutrální výslovnost (ma bez označení, někdy též ma0, ma5) bez tónu. Poslechněte si slabiku ma v různých tónech (totéž se slabikou da ) a rozpoznejte tón slabik, které uslyšíte. Vyslovovat správně tóny je velmi důležité, o čemž vás, doufám, přesvědčí následující příklady.
Důležitá změna: v případě, že se vyskytnou dva třetí tóny za sebou, změní se první z dvojice na druhý tón (napsané Nǐ hǎo! se při čtení změní na Ní hǎo!). V případě skupiny třetích tónů se jenom poslední z řady vysloví jako třetí tón. Poslechněte si jak zní kombinace tónů a rozpoznejte, kterou dvojici tónů slyšíte. Podrobnější informace o výslovnosti čínštiny v článku: Hana Třísková - Tónová čínština – jazyk zpěvný? Použité stránky: www.courses.fas.harvard.edu, web.mit.edu/~jinzhang/www, www.newconceptmandarin.com |
Přepisy do latinky
U nás dosud závazný standardní český přepis česky zaznamenává to, co Čech slyší, když Číňan mluví. V anglických textech se ještě občas setkáte se zanikající transkripcí Wade-Giles. Dnes celosvětově nejrozšířenější přepis, pīnyīn, byl vytvořen jako pomůcka pro studium správné výslovnosti pǔtōnghuà (standardní čínštiny). NENÍ použitelný pro ostatní čínské dialekty, což je zároveň odpověď na otázku, proč Číňané nepřejdou na latinku. Pomocí znaků se domluví, přestože je v každé oblasti čtou po svém (jako když Čech a Albánec řeknou a napíšou 1+1=2). Slabika (základní jednotka mluvené čínštiny) se z hlediska výslovnosti skládá z iniciály (zahajující části), finály (ukončující části) a tónu (melodie, kterou se slabika zazpívá). Pro převod těchto zápisů existují tabulky pro převod transkripcí čínštiny. |
Pīnyīn Iniciály - slabika ve standardní čínštině smí začínat takto (zápis pīnyīn):
• Při vyslovování hlásek zh ch sh r otočte špičku jazyka vzhůru. Pokud chcete po těchto hláskách vyslovit i, vyslovíte namísto toho zvuk jako v anglických slovech Sir, girl, heard. Při vyslovování hlásek s z c sice špičku jazyka neotáčíme, přesto se po nich následující zvuk i také mění jako po zh ch sh r. • Pokud se po hláskách j q x y napíše u (ve finálách -u, -uan, -ue, -un) čte se jako německé ü. Finály - slabika smí být v čínštině ukončena takto (zápis pīnyīn): -ian (čtěte:-ien), -iu (-iou), -ong (-ung), -iong (-iung), koncové ng jako ve slově banka (anglické ng ve slově song) Nácvik přepisu a výslovnosti vyžaduje čas. Nezbývá, než odkázat na tabulku výslovnosti čínských slabik namluvenou rodilým mluvčím. Uslyšíte postupně iniciálu, finálu a celou slabiku ve čtyřech tónech (navzdory tomu, že některé tónové varianty ve standardní čínštině neexistují). |
Web spravuje Filip Pýcha