Jak psát znaky
V čínských dialektech/jazycích se používá jediné znakové písmo. Znaky
nesouvisí s výslovností (nezaznamenávají hlásky ani tón), proto lze čínské písmo použít i v jiných jazycích (japonština, korejština…) Zde najdete odpovědi na některé časté otázky k čínskému písmu (anglicky). Pokud se
chcete naučit psát znaky, hodí se vědět, z jakých tahů se skládají. I samotné pořadí tahů má svá
prvidla. Než se dlouze zabývat teorií, je pro začátečníky lepší najít si rozpis pořadí tahů nebo
animaci tahů konkrétního znaku, který se chtějí naučit.
Původ a vývoj znaků
Jsou znaky obrázkové písmo? Dnes již rozhodně
ne. Pravdou je, že některé znaky mají původ v obrázku, ale
způsob zápisu se posunul tak, že původní myšlenka již není k poznání.
Zde vlevo nejstarší,
vpravo současná podoba některých znaků, které mají obrázkový
základ.
Pro hledání ve slovníku se hodí rozumět termínu radikál, který informuje o kontextu znaku.
Prohlédněte si následující znaky: řeka jezero moře zátoka 河 湖 海 灣 (Radikál 氵
vznikl zjednodušením znaku pro vodu 水)
Většina čínských znaků je odvozena jako fonetická výpujčka.
Fonetikum podává (nespolehlivou!) informaci o tom, jak je číst. Vpomínáte ještě
na větu: "Nadávala matka koni?"
Mā
mà
mă
ma?
妈
骂
马
吗?
mă
- kůň (má původ v obrázku) mā - maminka
(radikál žena a fonetikum kůň = je to žena a vyslovuje se asi jako
kůň) ma - tázací partikule, která udělá z
oznamovací věty otázku (radikál ústa a fonetikum kůň)
mà - nadávat (radikál ústa pro jistotu dvakrát; a
fonetikum kůň) Vysvětlení vzniku několika znaků (angl.)
Tradiční vs.
zjednodušené znaky
Příklady tradičních a zjednodušených znaků:
V ČLR se od padesátých let používají
zjednodušené znaky. Toto zjednodušení mělo za cíl zvýšit gramotnost
čínské populace. Existuje mnoho odpůrců zjednodušení, kteří oprávněně
kritizují fakt, že znaky občas ztrácejí logickou podstatu, kterou tradiční
znaky obsahují. Pravdou ale je, že zjednodušení vzešlo z kaligrafických
zkratek (trávového a běžícího stylu - více o kaligrafii a typech
písma ) a
není tedy nějakým umělým konstruktem spadlým z nebe. Tchaj-wan a
zámořské komunity Číňanů zjednodušené znaky neuznávají. Záleží jen na
vás, jakou normu si vyberete, není ale přípustné je libovolně
míchat.
Podrobněji si můžete o vývoji a reformě čínských znaků přečíst ve zkrácených textech z článku Čínské znakové písmo od Davida Sehnala.
Nejsložitější znak? Na otázku, který znak je nejsložitější není úplně lehké odpovídat. V čínštině existuje spousta znaků, které se ve skutečnosti moc nepoužívají a jejichž význam je spojený s nějakou unikátní věcí v tom kterém regionu. Stane se vám, že ve slovníku pracně dohledáte znak, který jste neznali, a dozvíte se, že ten znak označuje nějakou konkrétní horu, nebo potok. To je i případ znaku, který se vám chystám ukázat. Jde o znak na obrázku, který se čte biáng, používaný ve výrazu biáng biáng miàn. Jedná se o místní specialitu - typ nudlí - z provincie
Šen-si (Shaanxi). Pro případné zájemce o podrobnosti je tu video o biangbiang mian (průvodní slovo přepsané ve znacích). Pokud se podíváte do tabulky výslovnosti pǔtōnghuà, zjistíte, že slabika "biáng" ve standardní čínštině ve skutečnosti neexistuje. Jak už jsem říkal, jde o regionální specialitu.